Prognóza: Energetická politika nové polské vlády

Energetická politika nové polské vlády bude spíše konzervativní a obezřetná. Namísto ambiciózní vize urychlení transformace lze očekávat přístup zaměřený na krizové řízení.

Cíle a výzvy

Dne 13. prosince 2023 byla sestavena vláda Donalda Tuska složená ze čtyř stran – Občanské koalice, Polska 2050, PSL a Nové levice. V oblasti energetické politiky má nová vláda tři cíle: 

1. urychlit energetickou transformaci za účelem odblokování evropských fondů,

2. omezit růst cen energií a sociální náklady dekarbonizace,

3. předejít výpadkům v dodávkách elektřiny.

   
   

Naplnění těchto cílů ale nebude jednoduché, a to hned z několika důvodů:

Za prvé, vláda Donalda Tuska bude výrazně slabší než ta předchozí. Nová koalice se skládá ze čtyř stran s odlišnými zájmy, odlišnými voliči a odlišnými politickými identitami. V předvolební kampani všechny strany prosazovaly urychlení energetické transformace, ale nepanuje shoda na konkrétním způsobu její realizace. Konflikty ohledně tempa a radikálnosti energetické transformace, způsobené absencí jednotné politiky, mohou koalici politicky rozdělit a přispět k jejímu rozpadu.

Za druhé, nová vláda musí počítat s koexistencí s prezidentem Andrzejem Dudou, jehož mandát končí až v srpnu 2025. Duda má možnost vetovat všechny zákony předložené novou vládou. K zamítnutí jeho veta bude zapotřebí dvoutřetinová většina hlasů Sejmu, kterou nová koalice nemá. Prezident tak bude schopen účinně blokovat progresivní změny v oblasti energetiky. V minulosti se opakovaně stavěl proti obnovitelným zdrojům a podporoval investice do uhlí.

Za třetí, Polsko vstupuje do tzv. volebního maratonu - komunální volby v dubnu 2024, evropské volby v červnu 2024 a prezidentské volby v květnu 2025. Volební období bude novou vládu tlačit k tomu, aby se vyhýbala kontroverzním rozhodnutím, která by mohla rozhněvat voliče. Například požadavek na dřívější ukončení těžby uhlí je prakticky nerealizovatelný kvůli očekávanému odporu těžebních odborů.

Co lze očekávat?

V první řadě se Polsko vrací do Evropy. Donald Tusk, bývalý předseda Evropské rady, je nyní politicky nejzkušenějším lídrem v EU. Jeho návrat do čela polské politiky byl přivítán s nadšením v evropských metropolích i v  samotném Bruselu. Polsko se tento pozitivní obraz chystá využít k urychlenému uvolnění prostředků z Fondu obnovy (cca 60 miliard eur). Převážná většina z nich má být použita na výstavbu energetických sítí, tepelnou modernizaci budov, skladování energie nebo infrastrukturu na podporu výstavby pobřežních větrných farem. Výsledkem má být zvýšení kapacity obnovitelných zdrojů energie v Polsku z dnešních 24,7 GW na 30 GW v roce 2026.

Tzv. „ofenziva úsměvů“ a větší otevřenost vůči Západu zároveň výrazně zlepší investiční klima v zemi. Nová vláda bude mnohem pozorněji naslouchat zahraničním investorům a soukromému kapitálu. Preference vlády pro státní podniky neskončí, ale bude menší než za vlády PiS.

Za druhé se Polsko bude výrazněji orientovat na Pobaltí. Těžiště polského energetického průmyslu se přesouvá na sever. Zatímco ve 20. století bylo průmyslovým centrem země Slezsko, s rozsáhlou sítí uhelných dolů a elektráren, ve 21. století se centrum přesune na Pobaltí, kde mají být vybudovány pobřežní větrné farmy a jaderná elektrárna. V důsledku toho se také geopolitické zájmy Polska posunou na sever. Na rozdíl od minulých vlád, které se soustředily na Francii a jadernou energii, se polská diplomacie nyní zaměří na posílení vztahů s pobaltskými a skandinávskými státy, aby čelila hrozbě ze strany Ruska, a na podporu výstavby nových energetických propojení, která umožní integraci v oblasti přenosu elektřiny, plynu a v budoucnu i vodíku.

Za třetí, oslabí se vliv státního energetického sektoru. Polský energetický sektor je z více než 70 % ovládán státními podniky, které však zatěžuje uhlí, které stále tvoří 70 % energetické produkce. To se v příštích letech rychle změní. Do konce roku 2030 bude kvůli klesající poptávce po uhlí uzavřeno 17 z 20 dolů na černé uhlí ve Slezsku. V důsledku toho přijde o práci přibližně 65 000 lidí.

Za čtvrté, jaderný program čelí částečnému zmrazení. Nová vláda převzala od svých předchůdců rozhodnutí týkající se životního prostředí a umístění první jaderné elektrárny v Choczewu, smlouvy s firmami Westinghouse a Bechtel na návrh reaktoru a již zahájená jednání s Evropskou komisí o systému podpory elektrárny.  Podrobnosti přístupu nového týmu k jadernému projektu však budou záviset na výsledku auditu, kterému bude celý jaderný projekt podroben.  Zrušení výstavby reaktorů je nereálné, ale nová vláda se může pokusit racionalizovat a zmenšit rozsah celého projektu. Největší pravděpodobnost zastavení má výstavba jaderné elektrárny v Pątnówě (plánovaná společnostmi PGE a ZE PAK).

Závěr

Vláda Donalda Tuska otevře energetický sektor soukromému kapitálu a omezí státní intervencionismus. Bude také mnohem otevřenější dialogu se soukromými podniky a Bruselem. Energetická politika Polska bude pokračovat, nedojde k žádné revoluci. Progresivní plány nové vlády budou omezeny politickými a sociálními faktory. Úlohou energetické politiky bude především udržovat sociální mír a řešit ad hoc problémy. Neustále bude docházet k napětí mezi zastánci progresivního a konzervativního přístupu, což může vládu postupně oslabit, snižovat její politickou podporu a vyvolávat vnitřní krize až do možného rozpadu koalice. Nicméně, tento vývoj však může zpomalit obava z návratu PiS k moci.